Proč dochází k sexuálnímu obtěžování a jak na něj reagovat?

Proč dochází k sexuálnímu obtěžování a jak na něj reagovat?

Pojďme se podívat na to, proč dochází k sexuálnímu obtěžování. Jen při správném pochopení důvodů a dynamiky sexuálního obtěžování lze totiž zvolit odpovídající strategii a reakci.

K sexuálnímu obtěžování v jakékoliv podobě (slovní narážky nebo urážky, nevhodné civění, nevyžádané dotyky) může dojít ze tří hlavních důvodů. Prvním je prostý omyl, přešlap. Původce je třeba zvyklý tímto způsobem jednat, nebo neodhadl povahu vašeho vztahu a myslel si, že je důvěrnější, než je, apod. Je důležité si uvědomit, že osobní hranice má každý nastavené někde jinde a co je pro někoho naprosto v pořádku, může být pro jinou ženu již naprosto za tím, co je ochotná tolerovat. Kdo se dopouští přešlapu, své jednání v čase nějak nestupňuje a pokud se ohradíte, stáhne se a dále v něm nepokračuje.

Druhým důvodem může být testování vašich hranic. Původce se snaží zjistit, kam až ho pustíte, co si k vám může dovolit, co všechno si necháte líbit. Každé další posunutí hranice je pro něj pobídka zkusit zajít ještě dál. Pokud na vás při tom pozoruje sebezapření, tím lépe. Znamená to totiž, že ohradit se nejspíš nejste schopná a on si může dovolit cokoliv. Testování hranic může být dlouhodobé, může trvat týdny, měsíce i roky, stejně jako krátkodobé (situační), které slouží k bezprostřednímu vytipování oběti k násilnému útoku. Pokud se ohradíte, původce se stáhne, ovšem nezřídka se nedá „zadarmo“ a nejrůznějšími způsoby (shazováním, zlehčováním) se snaží získanou pozici udržet.

Třetím důvodem je utvrzování mužské identity v tlupě. Parta mužů začne obtěžovat ženu proto, aby se vzájemně utvrdila ve své maskulinitě, heterosexualitě a příslušnosti k tlupě. Za určitých podmínek může podobné hecování a vzájemné předhánění vyústit i v mnohem tvrdší formy obtěžování a napadení. Takové obtěžování je zpravidla situační a nejlepší strategií je z místa v klidu bez paniky odejít. Pokud se ohradíte, frekvence obtěžování dost možná vzroste, nejspíš ovšem nedojde k eskalaci v jeho formě.

Co z výše uvedeného plyne, pokud jde o reakce na sexuální obtěžování? Nejhorší možnou strategií je tzv. „dělat, že nic.“ V prvním případě se budete „jen“ cítit nepříjemně a třeba i poníženě. Bezprostředně vám nic nehrozí, ale učíte se tím nechávat si líbit to, co je vám nepříjemné. Pokud se jedná o původce ze druhé skupiny, dáváte mu zelenou v jeho jednání pokračovat. Procházíte v jeho testu. Příště bude situace horší a vaše ohrazení se ještě nepříjemnější.

Plně funkční strategií téměř ve všech případech je slušné, ale důrazné ohrazení se a odkázání toho, kdo vás obtěžuje, do patřičných mezí (např. „takhle se mnou nemluvte. Je mi to nepříjemné.“). Bez omluv a vysvětlování, jako rovný s rovným. Pokud se ohradíte, jasně si vymezíte své hranice a ukážete, že jste ochotná si je bránit. Získáváte tím osobní prostor a svobodu pustit si do něj jen ty, které tam sama pozvete.