Sebeobrana nezačíná v momentě útoku agresora. Sebeobrana začíná v hlavě. Začíná vymezením si hranic, schopností ozvat se když se vám děje něco nepříjemného. Začíná rozhodnutím nenechat si líbit to co se vám nelíbí.

Ženy jsou od dětství vedeny k tomu aby byly „hodné“, aby nezlobily, „nevyváděly“, nebyly hysterické. Když toto slyší stokrát, tisíckrát, postupně to přijmou za své. Pak jsou zticha i v momentě kdy je na místě hodně hlasitě se ohradit…

Chceme vás povzbudit abyste se nebály ozvat. Abyste se popraly s obavami samy v sobě a nestyděly se ohradit proti obtěžování dřív než by mohlo přerůst ve fyzický útok. Abyste neměly obavy odkázat kohokoliv do patřičných mezí, pokud překračuje vaše hranice, ať už jde o nevhodné narážky a vtípky, urážky, nevhodné doteky apod.

Poperte se s vašimi obavami typu jestli nezkazíte atmosféru, jestli nebudete za hysterku nebo za někoho kdo kazí zábavu. Ano, když se ozvete, můžete zkazit náladu. Ale získáte něco mnohem cennějšího: svobodu a život beze strachu.

Proč se s tím poprat?

Vymezit si své hranice a ty si hájit není věc světonázoru nebo politického přesvědčení, ale věc ryze praktická. Drtivou většinu případů sexuálního napadení a znásilnění spáchá někdo koho napadená zná – kolega z práce, soused, kamarád manžela atd.

Takové napadení se přitom nestane „z ničeho nic“. Pachatel si svou budoucí oběť testuje. Často dlouhodobě, týdny, měsíce. „Náhodnými“ dotyky, méně náhodnými dotyky, ruka kolem ramen při nahlížení do počítače, ruka na zádech (a vlastně i níž) při dávání přednosti ve dveřích… Pachatel čeká na reakci. Pokud žádná nepřijde, pokračuje dál. Pomalu a nenápadně posouvá hranici, aby ji při vhodné příležitosti překročil.

Čím dřív si hranici nastavíte, tím lépe. Čím dřív se ohradíte, tím jasnější bude, že z vás se oběť nestane. Že vy rozhodně nebudete mlčet a trpět něco co se vám nelíbí.

Ale: vždyť o nic nejde…

Právě k tomu došlo. Nevyžádaný dotek, který je vám nepříjemný. Košilatý vtip nebo sexuální poznámka, která je přes čáru. Co teď? Co když to tak nemyslel? On už je takový, dělá si legraci ze všech…

Na motivech vůbec nezáleží. Je naprosto irelevantní jestli to měla být legrace. Důležité je jak to cítíte a prožíváte vy sama. Pokud je vám situace nepříjemná, je v pořádku a na místě se ohradit. Ne agresivně, přesto však pevně a rázně: „Takto se mě, prosím, nedotýkej, není mi to příjemné.“

V tomto momentě jasně stanovujete hranici, za kterou se nesmí. Proto, že to nechcete. To je dostatečný důvod, který nikomu nemusíte vysvětlovat.

Připravte se na reakci

Je navýsost jasné, co bude následovat. Nastavení hranice vyvolá reakci. Vtípky, zesměšňování, výčitky… Připravte se na to. Na své hranici trvejte. Uražená, naštvaná či podobná reakce je důkazem toho, že jste jednala správně a že zřejmě nešlo o nic nevinného. Slušný muž na podobné ohrazení zareaguje omluvou a ujištěním, že už se to nebude opakovat.

Možné repliky:

„Vždyť to byla jen legrace.“ „Chápu, přesto je mi to nepříjemné a proto takto se mnou nemluv.“

„Nic jsem tím nemyslel…“ „Já vím, ale přesto na mě takto nesahej. Není mi to příjemné.“

„Jsi netýkavka, co?“ „Nelíbí se mi když na mě takto saháš, to je vše.“

Ne znamená ne

„Ne“ je celá věta. Za ní ani před ní nemusí následovat žádné vysvětlení ani změkčení. Ba naopak, ani by nemělo. Jakékoliv změkčení oslabuje sílu sdělení a dává najevo, že „ne“ možná není tak úplně „ne“.

Mezi typické změkčení, které ženy používají, patří:

Prosby („Nechte mě, prosím, na pokoji.“)

Omluvy („Nezlobte se, ale stojíte moc blízko. Je mi to nepříjemné.“)

Dávání na výběr („Nemohl byste se postavit o kousek dál?“)

Hranice lze nastavit kdykoliv

Svoje hranice si můžete (pře)nastavit kdykoliv. Čas na to říct NE je kdykoliv.

Je jedno jak moc se s oním mužem znáte, jak moc vám pomohl, je jedno co jste s ním měla kdykoliv v minulosti nebo právě teď. Říct (už) NE je vaše právo v kterémkoliv okamžiku.